Kdo vlastní kvásek zakládal tak ví a kdo ne, tak možná tuší, že to nějaký čas trvá a výsledek není zaručený. Prostě se buď povede, nebo ne. Pro mě to byla tak trochu sázka do loterie. Jsem paličatá a chtěla zkusit vlastní, takže nepřipadalo v úvahu, abych si hledala někoho, kdo se se mnou o kvásek podělí a já si ho pak už jen hezky dokrmím.

S láskou jsem o něho pečovala a neskutečně se těšila jestli se podaří, těšila jsem se až zadělám na svůj první kváskový chléb a jeho přípravu si doslova užiju. Asi mi ta láska pomohla, protože si nemyslím, že by můj postup byl správný. 

Den I.

Začala jsem totiž podle jednoho receptu tady a to hlavně, protože ostatní recepty začínaly s daleko větším množstvím mouky, a poté s větším množstvím dokrmovaly. 

Takže 50 g žitné mouky jsem smíchala se 110 ml vlažné vody, zamíchala a přikryla ubrouskem. Nechala jsem ho stát v kuchyni, zadělávala jsem ho večer.

Den II.

Druhý den ráno jsem na něho nakoukla, nic se nedělo (jasně, bylo brzo) takže jsem ho do večera nechala a zase přikrmila. Zase podle toho receptu, 25 g mouky a 60 ml vlažné vody, promíchala a nechala ho v kuchyni.

Ale to bych nebyla já, abych nezačala znovu pročítat desítky receptů, rad a tipu.

Den III.

Ráno už se s ním něco dělo. Tvořili se bublinky a voněl kyselkavě. Rozhodla jsem se, že ho dokrmím dříve, takže asi po 12h. Zase 25 g mouky, 60 ml vlažné vody, promíchala a vzala jsem ho do obýváků, kde je tepleji.

Den IV.

Je ráno a zatím se mi nezdvojnásobil. Tak jsem se vykašlala na recept a dokrmila ho stejným poměrem vody a mouky. 50 g mouky a 50 g vlažné vody, promíchala a jel se mnou na návštěvu k rodičům. Tam jsem ho uložila na teplejší místo, na parapet nad topení. A jak se mu začalo dařit! Já celá šťastná, že se zdvojnásobil, voní jak má, začala plánovat jak zítra upeču chléb. Ale byla jsem tak napnutá, jestli, když se ráno vzbudím, nebude něco špatně.

Den V.

Ano! Povedlo se. Pomazlila jsem ráno psa a utíkala se kouknout co kvásek. A celá nadšená jsem začala chystat na chleba. Samozřejmě jsem nezapomněla odebrat kvásku do skleničky, abych si ho příští týden mohla zase dokrmit, vlastně hlavně o to mi celou dobu šlo.

Takže jsem měla jen velké štěstí a asi se nade mnou smiloval, za to jak s láskou jsem o něho pečovala a těšila se. Jinak si nedokážu vysvětlit, že se povedl.. Takže pokud jste stejně paličatí jako já a chcete prostě ten svůj! tak to vyzkoušejte, zkuste si najít nějaký vyzkoušený recept a držet se ho. No co, když tak se nepovede, vyhodíte ho a můžete to zkusit nanovo. Mnou se neřiďte, není to recept, ale spíš jeden velký pokus.

Na fotodokumentaci kvásku jsem bohužel zapomněla, a teď mě to fakt štve. No, co se dá dělat.